Home BK style Forever 21

Forever 21

8.10.2017 6 comments

Forever 21….???? Not anymore….but feel like…:-)

Ano, takhle bych ráda začala dnešní povídání. Vzhledem k mé vytíženosti jsem na něm pracovala už poměrně dlouhou dobu…… Ano, teď- v poslední době- odpovídám na běžnou otázku “JAK SE MÁŠ ?” obyčejně slovy “NIC NESTÍHÁM, hodně UNAVENĚ – ALE SUPER” :-)

Blíží se mé kulaté narozeniny, budou tedy končit 0….Takové narozeniny jsem zatím oslavila 2krát…Když mi bylo 10,20 a teď očekávám ty 3.v pořadí. A jak se k tomuto číslu stavím, co mě na něm trochu děsí, a co mě naopak baví…jaké mám pocity z těch uplynulých 30ti let? Co se změnilo?

Tak předně předesílám, že určitě nepatřím k ženám, co se věkem extra trápí a nijak to extrémě neprožívám. Já žiju současností, každým okamžikem a věk mi tedy nijak zvlášť nevadí….Ale jako každá žena pociťuji, že jsem v mnoho věcech “zestárla” a že si známek přibývajících let všímám. Těch estetických i těch psychických. Je to sice přirozené, ale občas z toho bývám i já více či méně rozhozená. Nemyslím, že by to bylo konkrétně věkem, ale spíše se na tom podílí momentální situace, nálada, stres… Věk je přeci jen číslo, určitě ne předpis a nařízení, nerozhoduje o tom, jak starý či mladý se kdo cítíme..

Ještě než se více rozepíšu.. Prosím, neberte moje slova tak, že tady plodím chytrá moudra o věku a je mi teprve 30. Někdo může mít poznámky typu “co ta o tom ví, co může vědět o skutečném životě, je jí teprve 30”! A ano, něco na tom je. Ale tohle jsou čistě moje názory, vycházejí z mých dosavadních zkušeností a vůbec netvrdím, že za 5 let nebudu třeba mluvit jinak…..Ale takhle to cítím a vnímám dnes!

Co mě na přibývajících létech imponuje a baví : určitý nadhled nad chováním ostatních / nad situacemi / problémy, také nové zkušenosti a hlavně jakási vyzrálost daná životem. I okolí vás jako starší bere více vážně, pociťuji z něj větší respekt a důvěru, nechává se mnou častěji inspirovat.
Ale jedno obrovské poznání kraluje…a to, že se cítím vyzráleji jako žena, že se mi podařilo cestou přirozeného vývoje dojít k té skutečné životní dospělosti….Jsem manželkou úžasného muže a matkou úžasného syna. A to ženu v jistých věcech hodně změní…Já se vdala a měla dítě poměrně /na dnešní poměry/, vnímám se tedy možná o něco starší, a že jakousi jednu životní etapu mám za sebou.
Co se týče vzhledu a psychiky ( i když teď-poslední dny- mívám hodně výkyvové stavy) cítím se asi nejlépe, jak jsem se kdy cítila. Mám dojem, že jsem už konečně ŽENA. Určitě to hodně ovlivnila role matky, ale i určitý posun v životě. Nejsem už ta baculka ve tváři, mám ženské tvary, ustálila jsem si svůj styl a vím přesně, co a kdy od svého zevnějšku chci. Asi už vím, kam patřím.

Vím, že mít pár opravdových přátel je víc, než milión těch “naoko”….Vím, že když něčeho chci dokázat, musím jít a bojovat o to, pracovat na sobě. Je úplně jedno, o co se jedná….Jestli o zhubnutí 5ti kg, hledání práce a pak se v ní i osvědčit, o pátrání po princi na bílém koni….Vím, že mít dítě je ta největší zkouška….Vím, že stíhat se dá vše, ale přijdou dny vyčerpání….Vím a vím a vím…..Ale stále ještě hodně nevím :-)

Zkušenosti jsou k nezaplacení a člověk se učí každý den. A to mi imponuje, věk – nevěk. Velkou inspirací je moje máma. U ní vidím, že to nové nikdy nekončí…Život se dá žít v jakémkoliv věku….

Myslím, že můj život do současnosti byl celkem pestrý a mám tolik zážitků / životních příběhů vrytých hluboko v paměti, že z nich můžu klidně žít celý život. Ale to nechci….Chci každý den prožívat a sbírat další, nové.

Můj největší dar v mých skoro 30 letech je určitě moje rodina a můj syn, který mi dělá každý den radost a dokáže mi vyvolat v každé situaci opravdu ten nejšťastnější a nejupřímnější úsměv na tváři. On mi sice teď dává hodně zabrat a určitě i vlivem nocí bez pořádného spánku mi přibylo i pár vrásek:-D. Jenže s nimi zároveň i pár vrásek štěstí.

Takže – není to o věku. Je to o vaší duši, povaze, postojích. O tom, co doopravdy chcete….I v 25ti můžete žít život, jak by vám bylo 70 ( číslo berte s nadsázkou ), když vám to vyhovuje. A stejně tak v 50ti jako dvacetiletí….Pokud ovšem zdraví dovolí, samozřejmě. Je to hodně mentální záležitost! Doufám, že jste mě pochopili správně..

Závěrem – musím mít poslední slovo, jako vždycky….VĚK JE JENOM ČÍSLO….Možná pro někoho jen řeči, ale podstatné vždy je, jak se kdo cítí, jak žije a jak vnímá život. Samozřejmě k tomu je nejdůležitější podmínkou zdraví – bez něj je člověk absolutně bezmocný!!!

A ještě – oblečení, na fotkách je z FOREVER 21– spojila jsem s názvem :-). Přišlo mi to docela vtipný, protože když si vzpomenu na svých 21, byl to jeden velký VTIP :-))))), plný zábavy, dobrodružství a bezstarostnosti. Jediná obava byla, nezaspat na přednášku. A ta žvýkačka sloužila k tomu, aby neprozradila mojí předešlou noc :-))) Tohle je trochu taky vtip :-) no vlastně ani ne :-)))

Tak se mějte moc krásně…..A napište vy, jak se díváte na vaše léta. Je tu někdo, kdo bude se mnou slavit 30? A třeba zrovna v tento měsíc??

PS: Mějte se báječně a žijte momentem, chovejte se podle toho, jak se cítíte.. Já mám občas pocit, že mi je stále těch 21 :-)

OUTFITS: Forever 21

I WANT TO INSPIRE YOU BECAUSE YOU INSPIRE ME

 

WITH LOVE

RECENT POSTS

6 comments

Ancovicka 8.10.2017 at 19:53

Krásný text, bohužel neumít tak dobře psát…ale 30 mi bylo letos v březnu, mám syna Jakuba (velice oblíbené jméno :D) 18m a Vás sleduji asi od ledna 2016. Hrozně mě baví Vaše příspěvky všeho druhu a na tento post jsem se rozhodla reagovat. Jste skvělá a držim Vám palce. A k těm 30tinám-> hlavní je pořádná párty! ;-) takže dopředu vše nej *

Reply
Monika 8.10.2017 at 20:14

Uzasne napsany post Baro, souhlasim s Vami to zdaleka neziju tak pestry zivot jako Vy
Jsem o par let starsi mama maleho synka a vek neresim uz davno
Preji krasne narozeniny a jeste vic spokojenych ctenaru ;) BK Blog me bavi!

Reply
Kamila 8.10.2017 at 20:23

Ahoj Baru ono to všechno záleží na životních situacích já se ve 30 prala s hodně těžkým rozvodem s 5 letym synem na krku který byl pěkný číslo, bez rodičů po ruce .Ale zvládne se všechno.V 35 se narodil druhý syn ten první byl v těžké pubertě a 3. nevlastní to samý do toho měli rodiče vážnou autonehodu .Ale všechno se nějak zvládlo, dalo se do kupy a teď ve 40 je to super už bych mít 30 nechtela jsem z ocelena s nadhledem na život .Děti vypiplany někteří uz i z domova Mam svoje kadeřnictví,kde můžu dělat práci kterou miluju,zdravé spokojeně děti, hodnyho může a cítím se daleko líp než před 10 lety .Užívej předem přeju krásné kulatiny a pořádnou oslavu K.P

Reply
Magda 8.10.2017 at 23:25

Ahoj Baru, pěkně napsaný. Je mi 32 a mám dva malé rostaky. Neřeším věk, ani to jak vypadám, jestli zhubnu do plavek, nebo ne. Žiju život ze dne na den. Večer děkuju Bohu, že jsem mohla prožít další krásný den a ráno děkuji za probuzení. Přestala jsem “hrotit” a užívám života. Není čas, ztrácet čas ❤.

Reply
Dominika Vlk 9.10.2017 at 6:12

Ahoj Barus, za me urcite sohlasim, na veku nezalezi, je to jen cislo..Kazdy proziva ruzne krasne a mene krasne situace a vek v tom nehraje roli..Ja mela 30 loni a chtela jsem velkou nezapomenutelnou oslavu,nicmene jsem byla v 9m..Ale oslava s par prateli byla krasna a o mesic pozdeji se mi narodil ten nejkrasnejsi darek, jaky jsem si kdy mohla prat..Krasne narozeniny❤️

Reply
Maruška 9.10.2017 at 11:59

Hezké, pravdivé… 23.10 mi taky bude třicet… Takže také tak nějak pomyslně účtuji ten svůj dosavadní život.. dítě, zásnuby, vlastní byt, za chvíli svatba.. dobrý, hlavně vsak že jsme všichni zdravi… Vám přeji také hlavně to zdraví, ostatní už si člověk dokáže zařídit sám

Reply

Leave a Comment