nike mercurial superfly,go here

red superfly football boots

blackout mercurial football boots

adidas predator football,Web Site

nike mercurial superfly,go here

red superfly football boots

blackout mercurial football boots

adidas predator football,Web Site


Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /home/www/janlasac.cz/domains/bkblog.cz/www/index.php:1) in /home/www/janlasac.cz/domains/bkblog.cz/www/wp-content/plugins/wp-super-cache/wp-cache-phase2.php on line 1167
Jacob's first B-day | BK Blog
Home Mommy Jacob’s first B-day

Jacob’s first B-day

27.2.2017 7 comments

Ahojky, ani náhodou jsem nemyslela, že bych byla ještě dneska schopná napsat článek…Ale téma “Kubíčkovy první narozeniny” se tolik nabízí, jsem plná dojmů a emocí, tak mě to nějak nutí.

První narozeniny malého človíčka jsou asi pro každého rodiče výjimečné a je třeba je oslavit. Někdo dělá velké oslavy, někdo naopak střídmé – v úzkém rodinném kruhu a s dortíkem. Tak probíhaly i ty naše. Žádnou mega oslovu jsme nepořádali, jednak z časových důvodů členů rodiny a přátel, ale hlavně jsme chtěli prožít vše v soukromí, poklidu a doma. Užít si pořádně oslavence, mít šanci vnímat jeho emoce, překvapení, reakce na to všechno nové, co se kolem něj bude dít…Že má narozeniny, to samozřejmě chápat nemůže, ale určitě vnímal, že se něco nevšedního odehrává. Radoval se z dárečků, byl u vytržení z dortu a fascinován hlavně svíčkou. Měl kolem sebe všechny ty nejbližší tváře, byl šťastný…A tak jsme byli šťastní i my, když jsme tu jeho radost sledovali .

( copak si asi Kubíček přál…)

Zkrátka, my dospělí jsme prožili velkou zábavu spojenou s dojetím ….Rodina spolu strávila hezký víkend, pořádně jsme doplnili tukové zásoby, mockrát jsme si připili na zdraví malého oslavence. Slavili jsme hlavně to, že máme právě tohle úžasné malé stvořeníčko…

Nemluvím jen za sebe, takový pocit sdílí celá rodina…/Ale to je úplně stejné ve všech rodinách s mrnětem, že?/.Jsme prostě strašlivě šťastní, že Kubíček je právě takový, jaký je…pro nás nejdokonalejší na světě. Jak jinak :-).

Já, jako jeho máma, jsem díky němu každý den šťastnější, cítím pořád víc a víc hrdosti. Neustále mě překvapuje, v mnohém mě učí, dokáže mě dokonale zaměstnat a dává mi tu největší lásku. Vím, že to určitě říkají o svém potomkovi všichni rodiče. I jim připadá, že jejich prcek je úplně zvláštní, výjímečné stvořeníčko, stejně jako Kubíček nám. Ale nemám v úmyslu jej tady extrémě vychvalovat – je prostě úžasný, protože je náš…To, co na něm milujeme nejvíc, je jeho úsměv, pozitivní energie, šibalský pohled, kterým doprovází drobné lumpárny. A ač je mu jen jeden rok, dá se vytušit, že bude mít “dobré srdíčko”….Je tak neuvěřitelně zvídavý, ničeho se nechce vzdát, urputně svět prozkoumává, naprosto všechno ho zajímá a láká….A také je to pořádné ŠÍDLO!!

Co ještě cítí máma po roce?.Tak za prvé – až teď nějak pořádně vnímám, že máma jsem…Nebo spíš, uvědomuji si svou životní roli a také to, jak strašně je tato role pro mne, naši rodinu, ale hlavně pro syna důležitá. Za rok jsem zažila tolik krásných okamžiků, z nichž některé mě dokázaly i rozplakat. Poznala jsem takovou lásku, kterou snad dokážou vnímat jen mámy. Kubík mě naučil větší trpělivosti, sebezapření, od základů přeházel mé priority. . A za druhé – poznala jsem díky jeho noční nespavosti i pár dní, kdy jsem doslova padala na ústa, byla jsem příšerně unavená, protivná a toužila po odpočinku, jako nikdy předtím….Ale stálo to zato.

Jediné, co mě k dnešnímu výročnímu dni /27.2/ děsí, je, jak strašně čas letí. Přistihla jsem se, že jsem si nemohla vybavit a vzpomenout si na nějaké záležitosti z doby, kdy byl Kubíček úplné miminko. Chtěla jsem si pochovat u kamarádky dvouměsíční miminko… a najednou jsem dostala strach a ani jsem si nedokázala úplně vybavit, jak že jsem vlastně Kubíčka nosívala..U vlastního dítěte asi člověk dělá leccos automaticky, přirozeně. Zvláštní, jak se člověk bez velkého přemýšlení přizpůsobuje i té nejnáročnější přítomnosti, protože TA je právě nejdůležitější.

Kolem našeho Kubíčka je teď jeden velký kolotoč. Ale pokud bych měla z toho jednoho roku označit nejkrásnější a nejnáročnější období, asi to nedám. Každý měsíc má “svoje”. Když si vzpomínám na období miminka a kojení, bylo pro mě nádherné, ale i náročné. A stejně je to i teď, plusy a mínusy se střídají docela spravedlivě. Já, vzhledem ke svému založení a povaze, netrpělivě čekám a těším se na společné aktivity, až budeme spolu objevovat svět, sportovat, cestovat, učit se a hodně se smát …..Už teď se blahem rozplývám, když se mě chytne kolem krku, přitulí se a sám od sebe mě obejme ….

Úplný závěr … Zjišťuji, že moje láska k tomu drobkovi se stále stupňuje, ač se to zdá nemožné. Jsem na něm čím dál více citově závislá….Někdy mám pocit, že mnou snad prorůstá skrz naskrz, že jsme propojeni a vzájemně se víc a víc potřebujeme.

Fotky jsou fakt hodně na domací způsob…:-).Takový do rodinýho albíčka :-))))

PS.: Maminky, které jste tu se mnou prožívaly těhotenství a mateřství, jak jste na tom byly po roce vy? Překvapilo vás něco? Které období pro vás bylo nejnáročnější? Mějte se krásně! KISS Vaše Baruš

 

I WANT TO INSPIRE YOU BECAUSE YOU ARE INSPIRING ME

 

WITH LOVE

RECENT POSTS

7 comments

Evca P. 28.2.2017 at 9:29

Barus, Kubicek je opravdu neskutecne nadherne dite a z oci mu fakt kouka ze to bude srdcar. Navic Kubik vypada taaaak spokojene. Moc ti fandim jako mame, i osobe celkove, a Kubickovi vse nejlepsi ❤️❤️❤️

Reply
Bruno 28.2.2017 at 10:23

Nádherný ! sleduji vás už tedy přes rok . Musím říct že mám velmi podobné pocity . Jak v tom že si nemohu vzpomenout na některé momenty … jak ten cit je čím dál větší …. i to že jsem držela malé miminko nedávno a mé pocity byli podobné jako ty vaše . My budeme za měsíc také slavit rok s naším malým roštakem a moc se těšíme . Přejeme Kubíčkovi všechno Nejkrásnější ❤

Reply
Verča 28.2.2017 at 13:48

Kubickovi vse nejlepsi, je to stastne dite, vidim mu to ve tvari ;). Pro me nejnarocnejsi obdobi bylo, kdyz señorovi bylo 8 mesicu, vyhrezly mi plotenky a doktori 3 mesice tvrdili, ze jsem hysterka se skriplym nervem. Vyhrez 9 mm a utlak duralniho vaku, nesnesitelne bolesti, donucena prestat kojit a pod praskama. Nastesti pomoc prisla ze strany, kde bych to necekala a rodina se o nas postarala, kdyz jsem nemohla a prvni narozeniny señora jsem si naplno mohla uzit. Vse se zvladlo diky rodine a ta je nejdulezitejsi, nic dulezitejsiho nez zdrava rodina neni. Hodne stesti a zdravi vam vsem. :)

Reply
Petra 28.2.2017 at 15:21

ahoj, blog sleduju od narozeni Kubika a inspiruju se a nasavam informace a tvé zkušenosti pro svoje mateřství :-) mam 4M dceru, 27.2. ji byly 4 mesice :-) a ted na me dolehla ona příšerná únava, o ktere mluvíš, ze jsi padala na ústa… Ja celkem taky padám, vstává brzy a v noci kojim… No ale diky tobe vim, ze i tohle přejde! :-) uz se moc tesim az bude naše princezna slavit taky rok! Prejeme Kubickovi to nejlepsi – ale to uz ma – milující rodinu :-)

Reply
Brigi 28.2.2017 at 18:25

Barunko, já teda normálně moc komentáře nepíšu, ale VY JSTE TAK NÁDHERNÁ RODINA!!!!! <3 Strašně vám to sluší! Ty úplně kveteš, tvůj muž vypadá nejvíc spokojeně a Kubíček??? To je tak KRÁSNÉ dítě, že se blahem doma rozplývám i já :-) Vy jste úplně reklama na štěstí :-) (Ikdyž samozřejmě vím, že občas jsou lepší a horší dny.. A tím si prostě procházíme každý). :-) Přeju vám jen to nejlepší a hlavně Kubíčkovi k jeho prvním narozeninám :-)

Reply
Lucie 28.2.2017 at 19:49

Jéé stejnou jídelní podložku má i moje Laura :-) Hezky shrnuté. Filip má rok za necelé 2 měsíce, sama jsem zvědavá jaké sumárum budu schopna napsat, když se nad tím pak zamyslím… Uvidíme. Nicméně mateřství je prostě neuvěřitelná zkušenost a životní cesta. To, co cítíš hluboko ve svém srdci, pochoí jenom máma. Stejně tak jak si teď já uvědomuji, co a jak se asi cítila ta moje :-) Kubíčkovi přeji vše nej! Ať vám roste do krásy

Reply
Rose Tascher 14.3.2017 at 12:39

Bože, ten Kuba je čím dál krásnější ♥
Přeji dodatečně jen spoustu dalších krásných chvil :))

Reply

Leave a Comment