Ale ano, ano, je to tak, ženy, holky, děvčata!! Přiznejme si to, umíme k sobě někdy být pěkně nepřátelské, mnohdy mezi námi panuje nesmlouvavá a poměrně tvrdá rivalita, nevraživost, žárlivost … Nemám to ráda, není to nic pro mne a nechci to tak…
A proto ostatní nechávám žít, nekritizuji, sama od sebe neútočím, konflikty nevyhledávám, neubližuji – aspoň doufám. Ale ( jak jinak :-) ) i v okruhu mých známých žen jsou některé, s nimiž mám vztah chladnější …Pozná se to ale jen podle toho, že se o ně příliš nezajímám, neřeším je, nevyhledáváme se. To ovšem neznamená, že bych jim nedokázala pomoct, bylo – li by to třeba. A ráda. Jen takové ty “holčičí” boje opravdu nejsou můj šálek čaje, chování zmíněné v 1.řádku u mne nehrozí. Jsem duší spíš kluk, kluci mi byli vždycky bližší. Nejspíš proto mě víc baví a víc si rozumím s děvčaty – ženami klučičího typu. Nemám ráda intriky, pomlouvání, drbání….
Souhlasím s tím, že v tomto případě určitě platí staré známé – MÉNĚ BÝVÁ VÍCE. Což nelze říct vždy a u všeho :-), ale v otázce přátelství mezi ženami /lidmi obecně/ ano… a dvojnásob.
Málokterou ženu si úplně pustím k tělu. Ale když se kamarádky povedou, tak je to paráda. Má léty prověřená přátelství bych spočítala na prstech jedné, no spíš s pomocí i druhé, ruky. Ale to jsou ty REAL FRIENDS, kamarádky a přítelkyně v každém okamžiku připravené mě vyslechnout, pomoci, poradit nebo mě i usměrnit.:-D. Ty mi do života budou patřit vždycky a já je vždycky budu milovat a vážit si našeho vztahu. Právě tyhle bych ráda vídala častěji, než je to v současné době možné….Jsme ale rozseté téměř po celé republice, takže častější setkávání se je docela problém.
I mně se stalo, že za těch 28, skoro 29 let života, jsem si k oněm skalním přítelkyním pár dalších přibrala…Většinou jsem měla na nové známosti obrovské štěstí, oboustranně jsme si tzv.sedly a vytvořily jsme si příjemné vztahy…Na druhé straně byly, bohužel, i “kamarádky”, které z mého života časem musely odejít, společná řeč se prostě někam vypařila a dál už to zkrátka nešlo….:-) To je ale život…!
Nechci tady omílat, jak je přátelství cenné a jak bychom si ho měli všíchni vážit. To snad každý člověk se srdcem na správném místě dobře ví. Chci vás jen vybídnout k tomu, čeho se mě samotné nedostává a velmi mě to mrzí… A to je ČAS – společně strávený čas.
Někdy je mi totiž smutno, jak málo času s těmi přáteli trávím….Hraje tu roli řada faktorů: bydlení – vzdáleností, práce, starosti, a pak ten samotný ČAS, který nám všem tak nějak pořád chybí. Není vám to povědomé ? Nevidíte se v tom také?
Rozhodla jsem se zkusit v tom něco udělat….Alespoň jsem pro nás všechny vymyslela tohle malé zastavení, abychom si ten všeobecný jev uvědomili, případně se tu inspirovali vzájemně, co s tím podnikneme… Do komentářů si pojďme dát nápady, jak to třeba napravíme….
Já už pro sebe tipy mám,… jen nevím, zda reálné :-).
Třeba –
– jednou za dva měsíce by každá z nás – mých kamarádek – mohla uspořádat večer buď v místě bydliště nebo kdekoliv se domluvíme – NIGHT OUT. A tam se pak všechny potkáme. Zní to jako jednoduchá záležitost, naplánovat jeden večer s večeří a drinkem, ale věřte mi, je to někdy složitější, než se zdá :-).
– a další možnost, organizačně ale ještě náročnější, je společná DOVOLENÁ….Milionkrát jsme se přece domlouvaly‚ že tento rok spolu musíme bezpodmínečně někam vyjet…A světe div se, nikam jsme ve větším počtu nevycestovaly. No – uskutečnily jsme pár holčičích tripů, ale nikdy jsme nebyly komplet. Jednou bych si fakt přála, aby se to podařilo. Představuji si tu úžasnou zábavu, jak bychom si to užily….To by bylo nejvííííc.. Každý rok by si to jedna z nás vzala na starost a celé to vymyslela a zorganizovala. A zase bychom se střídaly……Nápady jsou fajn, ale co skutky? Může so vyjít?
PS.: Co vy na to? Nezkusíte něco podobného? Nebo máte nějaké vlastní osvědčené tips? Poraďte! Jak to vymyslet, aby se přátelé co nejvíc vídali?Dejte vědět. Za každý nápad budu moc ráda a určitě nebudu sama. KISS Vaše Baruš
I WANT TO INSPIRE YOU BECAUSE YOU ARE INSPIRING ME
WITH LOVE
