Forever 21….???? Not anymore….but feel like…:-)
Ano, takhle bych ráda začala dnešní povídání. Vzhledem k mé vytíženosti jsem na něm pracovala už poměrně dlouhou dobu…… Ano, teď- v poslední době- odpovídám na běžnou otázku “JAK SE MÁŠ ?” obyčejně slovy “NIC NESTÍHÁM, hodně UNAVENĚ – ALE SUPER” :-)
Blíží se mé kulaté narozeniny, budou tedy končit 0….Takové narozeniny jsem zatím oslavila 2krát…Když mi bylo 10,20 a teď očekávám ty 3.v pořadí. A jak se k tomuto číslu stavím, co mě na něm trochu děsí, a co mě naopak baví…jaké mám pocity z těch uplynulých 30ti let? Co se změnilo?
Tak předně předesílám, že určitě nepatřím k ženám, co se věkem extra trápí a nijak to extrémě neprožívám. Já žiju současností, každým okamžikem a věk mi tedy nijak zvlášť nevadí….Ale jako každá žena pociťuji, že jsem v mnoho věcech “zestárla” a že si známek přibývajících let všímám. Těch estetických i těch psychických. Je to sice přirozené, ale občas z toho bývám i já více či méně rozhozená. Nemyslím, že by to bylo konkrétně věkem, ale spíše se na tom podílí momentální situace, nálada, stres… Věk je přeci jen číslo, určitě ne předpis a nařízení, nerozhoduje o tom, jak starý či mladý se kdo cítíme..
Ještě než se více rozepíšu.. Prosím, neberte moje slova tak, že tady plodím chytrá moudra o věku a je mi teprve 30. Někdo může mít poznámky typu “co ta o tom ví, co může vědět o skutečném životě, je jí teprve 30”! A ano, něco na tom je. Ale tohle jsou čistě moje názory, vycházejí z mých dosavadních zkušeností a vůbec netvrdím, že za 5 let nebudu třeba mluvit jinak…..Ale takhle to cítím a vnímám dnes!
Co mě na přibývajících létech imponuje a baví : určitý nadhled nad chováním ostatních / nad situacemi / problémy, také nové zkušenosti a hlavně jakási vyzrálost daná životem. I okolí vás jako starší bere více vážně, pociťuji z něj větší respekt a důvěru, nechává se mnou častěji inspirovat.
Ale jedno obrovské poznání kraluje…a to, že se cítím vyzráleji jako žena, že se mi podařilo cestou přirozeného vývoje dojít k té skutečné životní dospělosti….Jsem manželkou úžasného muže a matkou úžasného syna. A to ženu v jistých věcech hodně změní…Já se vdala a měla dítě poměrně /na dnešní poměry/, vnímám se tedy možná o něco starší, a že jakousi jednu životní etapu mám za sebou.
Co se týče vzhledu a psychiky ( i když teď-poslední dny- mívám hodně výkyvové stavy) cítím se asi nejlépe, jak jsem se kdy cítila. Mám dojem, že jsem už konečně ŽENA. Určitě to hodně ovlivnila role matky, ale i určitý posun v životě. Nejsem už ta baculka ve tváři, mám ženské tvary, ustálila jsem si svůj styl a vím přesně, co a kdy od svého zevnějšku chci. Asi už vím, kam patřím.
Vím, že mít pár opravdových přátel je víc, než milión těch “naoko”….Vím, že když něčeho chci dokázat, musím jít a bojovat o to, pracovat na sobě. Je úplně jedno, o co se jedná….Jestli o zhubnutí 5ti kg, hledání práce a pak se v ní i osvědčit, o pátrání po princi na bílém koni….Vím, že mít dítě je ta největší zkouška….Vím, že stíhat se dá vše, ale přijdou dny vyčerpání….Vím a vím a vím…..Ale stále ještě hodně nevím :-)
Zkušenosti jsou k nezaplacení a člověk se učí každý den. A to mi imponuje, věk – nevěk. Velkou inspirací je moje máma. U ní vidím, že to nové nikdy nekončí…Život se dá žít v jakémkoliv věku….
Myslím, že můj život do současnosti byl celkem pestrý a mám tolik zážitků / životních příběhů vrytých hluboko v paměti, že z nich můžu klidně žít celý život. Ale to nechci….Chci každý den prožívat a sbírat další, nové.
Můj největší dar v mých skoro 30 letech je určitě moje rodina a můj syn, který mi dělá každý den radost a dokáže mi vyvolat v každé situaci opravdu ten nejšťastnější a nejupřímnější úsměv na tváři. On mi sice teď dává hodně zabrat a určitě i vlivem nocí bez pořádného spánku mi přibylo i pár vrásek:-D. Jenže s nimi zároveň i pár vrásek štěstí.
Takže – není to o věku. Je to o vaší duši, povaze, postojích. O tom, co doopravdy chcete….I v 25ti můžete žít život, jak by vám bylo 70 ( číslo berte s nadsázkou ), když vám to vyhovuje. A stejně tak v 50ti jako dvacetiletí….Pokud ovšem zdraví dovolí, samozřejmě. Je to hodně mentální záležitost! Doufám, že jste mě pochopili správně..
Závěrem – musím mít poslední slovo, jako vždycky….VĚK JE JENOM ČÍSLO….Možná pro někoho jen řeči, ale podstatné vždy je, jak se kdo cítí, jak žije a jak vnímá život. Samozřejmě k tomu je nejdůležitější podmínkou zdraví – bez něj je člověk absolutně bezmocný!!!
A ještě – oblečení, na fotkách je z FOREVER 21– spojila jsem s názvem :-). Přišlo mi to docela vtipný, protože když si vzpomenu na svých 21, byl to jeden velký VTIP :-))))), plný zábavy, dobrodružství a bezstarostnosti. Jediná obava byla, nezaspat na přednášku. A ta žvýkačka sloužila k tomu, aby neprozradila mojí předešlou noc :-))) Tohle je trochu taky vtip :-) no vlastně ani ne :-)))
Tak se mějte moc krásně…..A napište vy, jak se díváte na vaše léta. Je tu někdo, kdo bude se mnou slavit 30? A třeba zrovna v tento měsíc??
PS: Mějte se báječně a žijte momentem, chovejte se podle toho, jak se cítíte.. Já mám občas pocit, že mi je stále těch 21 :-)
OUTFITS: Forever 21
I WANT TO INSPIRE YOU BECAUSE YOU INSPIRE ME
WITH LOVE
