O jídle, zdravém životním stylu a zdravých vychytávkách už pár mých článků historii má… Ale o VAŘENÍ a LÁSCE k němu ještě ne! Miluji jídlo a miluji i vaření!!! A dnes mám chuť s vámi tuhle další mojí vášeň sdílet. Možná je to i tím, že Vánoce k tomuto tématu svádějí…:-)
Od malička mám k jídlu velmi kladný vztah a jsem velký požitkář!!! A to mi zůstalo až doteď. Myslím, že má slabost bude souviset i s postupným objevováním různých stylů gastronomie, světových kuchyní a restaurací. Zdá se mi, že se to stále stupňuje.
Možná byste to do mě neřekli, ale vařím skoro každý den. Uklidňuje mě to, baví mě to a ráda vím, co jím. To největší potěšení mi však dělá, když někoho můžu hostit. Miluji vařit pro rodinu, přátele a už se nemůžu dočkat, až budu krmit mého minime.
Nesmírně mě těší objevování různých kuchyní a nových restaurací. Na druhé straně ale nerada jdu do takové restaurace, kde tuším, že mi nebude chutnat nebo k ní nemám důvěru. Raději si uvařím doma. A počkám si, až budeme moci zajít tam, kde se cítím dobře, kde mi zaručeně chutná a mám radost z toho, co tam sním. V tomhle nechci dělat moc kompromisy a jsem někdy i pěkně umíněná. Mám to prostě tak, říkám to otevřeně a upřímně :-). Doma si klidně vařím i jen pro sebe a to třeba i dvakrát denně, když mi čas dovolí. Mám domácí kuchyni prostě ráda.
Preferuji jednoduchou kuchyni, kde jsou základem čerstvé suroviny. Ale nejčastěji vařím italskou. Tu miluji a nikdy se mi nepřejí. Těstoviny mívám skoro obden.
Nelíbí se mi, když někdo nerad jí, neumí si to patřičně užít. Obzvlášť, když jdu s takovým člověkem do restaurace. Když vidím, jak se v tom jídle šťourá….! Přijde mi to nepochopitelné a “rozčiluje“ mě to :-). Mám pár takových “nejedlíků” kolem sebe a zkrátka si ten oběd či večeři pak neužiji ani já. Ale zato jdu-li s někým, komu se dělají boule za ušima, má z toho jídla jednoduše radost – tak to je jiná!!! Baví mě pocit, že je na stejné vlně prožitku jako já, nějak nás to sbližuje.
Nikdy jsem snad nevařila podle receptu. Mám to tak i v životě, nerada se učím z knížek. Dávám přednost učení se “za pochodu”, životem. Ráda si tím postupem procházím sama, zkouším najít tu správnou cestu, těší mne objevovat, jak na to…Je to stejné i při cestování. Nerada čtu z turistických knížek, ale ráda čtu místním obyvatelům z očí…! Tím, že jsem založením kreativní, jsem taková i při vaření. Prostě dělám, co mě právě napadne, instinktivně vymýšlím a experimentuji. A hlavním činitelem při tom jsou suroviny – co třeba zrovna v lednici mám! Snažím se pak vytvořit NĚCO z nich. Nesnáším plýtvání a vyhazování potravin. Jsem pěkně rozhozená, když musím něco vyhodit. Stejně mě dokáže rozladit, když vidím, že někdo něco nedojí a automaticky, v klidu zbytek vyhodí.. Je mi to zkrátka líto. Vím, může se to občas stát každému….ale ať je to co nejméně :-). Mně nedělá problém sníst ne úplně čerstvý chleba, mohu si ho dát do toustovače, nebo z něj něco vymyslím. Jde leccos…
Někde jsem četla, jak strašně důležité je umět si užívat jídlo spolu s partnerem. Když se nad tím zamyslíte, něco na tom bude. Pokud se cítíte s někým u jídla fajn, tak se budete asi cítit fajn i v intimnějších chvílích. ( Podobně je to prý i s tancem ). Když má partner totálně jiné chutě i jiný vztah k jídlu samotnému, začne vám to časem možná vadit. A nejspíš se ten nesoulad začne projevovat i v jiných oblastech. Nejsem sice psycholog ani odborník na vztahy, neříkám, že je to pravidlem, ale tak mi to připadá…
Jídlo o lidech zkrátka mnohé napovídá….Jakým způsobem stolujeme, jak se u jídla chováme nebo jaké pokrmy preferujme. Jídlo sbližuje a to se mi na něm také strašně moc líbí. Učí nás i přizpůsobovat se jeden druhému. Řešíte s partnerem, co má rád, co by si dal, na co má chuť atd. Můžete mu tím udělat radost. A když na to samé nemáte zrovna chuť vy, musíte zkrátka udělat kompromis :-). I to se přece musí v partnerství umět…!
Je velmi důležitě jíst společně a povídat si, komunikovat. Jídlo má stmelovací moc a jsem proto velký zastánce společných snídaní, a pokud možno i večeří. Nedělní obědy by samozřejmě měly být společné vždy. A pokud se k připojí i další rodina či nejbližší přátelé, je to pro mě nejvíc. Takhle nějak si představuji “teplo domova” a tohle mě dělá šťastnou. Vlastně ještě něco,…. když mi pak strávníci řeknou – BYLO TO VÝBORNÝ :-)
Co nového mi právě přibylo v kuchyni? Mám v oblibě pastelové barvy a to obzvlášť v létě. Jsem moc ráda, že Sencor vytvořil tuhle cute řadu, která by zajisté prozářila i váš domov a dala těm šedivým dnům trochu pozitivity.
Právě jsme totiž s manželem předělávali kuchyň a už se těším, až tam budu tvořit své kuchařské kreace. Nikdy jsem zatím nepekla žádné buchty nebo dezerty. Chci od vás radu, tip, recept na nějakou super dobrotu. Podělíte se?
Mám od Sencoru konečně kuchyňského robota. Chci ho /mimo domácí pastu/ využít právě na pečení. Prosím, prosím, napište mi nějaký váš recept, budu moc ráda.
Jak to máte vy s vařením? Vaříte rádi? Nebo to děláte jen z nutnosti? Jídlo si vychutnáváte nebo jste jen konzumenti a nijak zvlášť to neprožíváte?
Jídlo prochází žaludkem a láska taky. Věřím, že mít lásku k jídlu je důležité a “obdivuju“ všechny ty, co se ho umí vzdát. Teda ten obdiv končí po prvním zakousnutí se do nějakého delikátního pokrmu. Pak přijde absolutní nepochopení…o co všechno se ti ” nejedlíci” připravují?! A nakonec mi jich je docela i líto :-(.
PS.: Říká se také, že ti, co rádi jedí, bývají zároveň také ti nejlepší lidé. Máte ten pocit? KISS Vaše Baruš
I WANT TO INSPIRE YOU BECUSE YOU ARE INSPIRING ME
WITH LOVE
