Podle vašich reakcí, komentářů, milých emailů a mnoha přání hádám, že jste už pěkně netrpěliví – nebo spíš netrpělivé – a čekáte na můj první post po porodu a o porodu :-). V první řadě bych vám všem chtěla moc poděkovat za vaši podporu, milá a pozitivní slova, za řadu dobrých rad. Moc mě to potěšilo a nabíjelo.
Dneska už máme 14 dní od porodu ( ježiš to letí ) a já jsem našla chvíli čas a hlavně chuť psát….A také má Kubiček v 19:14 narozeniny.
Nevím ani jak začít a vlastně ani nevím, jestli se můj současný stav, pocity a veškeré moje emoce dají vůbec převést do psané podoby. Pokusím se….Nechci tady detailně rozvádět vlastní porod, chci vám jen sdělit moje pocity a zkušenosti, to, co se mi teď honí hlavou!!!
Protože mám ráda přírodu a vše přírodní, rozhodla jsem se i pro zcela spontánní a přirozený porod. I přes všechnu tu bolest musím zpětně říct, že nelituji. Jsem za to své rozhodnutí strašně vděčná a šťastná. Není nic krásnějšího, nic povznášejícího, než si prožít tuhle velmi náročnou zkušenost, tu těžkou cestu, která ale vede k obrovskému zázraku – vašemu miminku.
Neměla jsem lehký porod ( byl hrozně dlouhý ). Bylo to vyčerpávající a byly chvíle, kdy jem si myslela, že tohle už nemůžu dát, že umřu :-). Ale dala…!!! A teď vím, že v ženách je ukryta obrovitánská síla… a zaslouží si veliký obdiv. Holky, klobouk dolů :-).
Pokud jste právě v očekávání, doporučuji všem ženám, aby ( pokud je ze zdravotního hlediska vše v pořádku ) rodily přirozeně. Je to nepopsatelný prožitek a pro každou ženu také velký životní zlom. Příroda je ta nejmocnější čarodějka a je neuvěřitelné, jak tělo pracuje a jak je vše propojené. Důkazem jsou všechny ty před a poporodní změny. Spontánní a přirozený průběh porodu mi připadá jako zázrak. Je to nesdělitelný pocit, zážitek, adrenalin, úleva, euforie, štěstí, láska, změna, obava a obrovská hrdost.
Jsem přesvědčena, že velmi důležitá je i přítomnost partnera, který to všechno sdílí. Chápu ale, že někdo to nemusí cítit stejně. Já bych to bez manžela nejspíš nedala :-). A tímto mu patří ten největší dík. Byl tam se mnou od 4 od rána, / praskla mi voda/ až do 19.14, kdy se nám syn konečně narodil. Vše jsme prožili spolu. A to je další pouto, které oba budeme mít zaryté hluboko v našich srdích.
A jak se sžívám s rolí maminky ?
Nevím, co se to se mnou stalo, ale doslova jsem tomu propadla. Nikdy jsem nebyla extrémně mateřský typ a děti mi mnoho neříkaly. Ale tohle je docela něco jiného….Tohle mě totálně změnilo!!! Tohle je láska, která ve vás vyroste, absolutně vás pohltí, zavalí a převálcuje. Od prvního okamžiku jakoby vzkvétám a moje mateřská láska je den ode dne větší a větší. Od prvního okamžiku, kdy jsme společně překročili práh domu, jsem nepustila televizi, nečetla denní tisk, nepustila zprávy…Svět změnil svůj směr pohybu a začal se točit jen a jen kolem toho mrňouska. Vlastně – můj svět teď dostal jméno Jakub!
Když mě kamarádky dopředu varovaly, ať se připravím na velký nával hormonů, emocí apod., měly pravdu. Je to smršť, která se u mne dostavila až druhý den po porodu. Když jsem se trochu vzpamatovala z toho, co jsem prožila. Když jsem si skutečně dokázala pořádně uvědomit, koho to mám vedle sebe a pro koho jsem v tuhle chvíli životně nejdůležitější. A zaplavily mne slzy. Emoce lásky, štěstí i jakési lítosti se ve mě praly a lomcovaly se mnou o sto šest.
Už v porodnici jsem si samozřejmě uvědomovala, že se život změnil, že už nikdy na prvním místě nebudu já, ale můj syn. A víte, co je nejkrásnější??? Vůbec mi to nevadí!!! Poprvé v životě jsem zjistila, že jsem se při čištění zubů ani nepodívala do zrcadla, jak vlastně poránu vypadám. Že mě nezajímalo, jak vypadá moje břicho, že jsem totálně zapomněla na sebe a myslím jen na malého. A to je pro mě docela změna…Ano, je známá věc, že s příchodem miminka se toho hodně změní…Jen si myslím, že se změní tak, jak si přejete vy. Já si tuhle roli nesmírně užívám a doslova si v ní libuji. Vždycky mě bavilo starat se o své nejbližší a teď to starání dostalo ten největší smysl. Je to pro mě náplň a výzva… Role mámy není úplně jednoduchá a proto tohle poslání máme v rukou my, ženy :-). Já se teď cítím být opravdu ženou a cítím se být na tom správném místě. Cítím se být mámou!!!
Měla jsem strach ze všeho toho neznáma a nebudu tvrdit, že už se vůbec nebojím… Ale sama sebe jsem překvapila, jak vyrovnaná holka jsem a jak přirozeně vše funguje. ANO, tohle mě hodilo úplně na jiný level a já vím, že se v této roli budu cítit víc sama sebou a nemusím tolik se bát.
Po dvou týdnech našeho soužití to vypadá, že jsme docela dobře sehraná trojka. Jde nám to přirozeně a vzájemně se od sebe všichni učíme a nasloucháme svým potřebám. Kubíček se zatím jeví jako šťastné a spokojené dítě. To nás s manželem uklidňuje, dává nám to sílu a odvahu těšit se na vše, co nás čeká.. Být rodičem je další nádherná věc, jež mě v životě potkala. Cítím se nejvíc vděčná osudu, že mi tohle v životě dopřál.
Jeho vůně, pohled, dotek, každý zvuk, brekot, dech…. to jsou v tuhle chvíli ty největší dary od života.
Přeji si jen jedno….Hlavně, ať všechno pokračuje touto cestou, ať se Kubíček cítí v našich dlaních spokojeně – jako to nejšťastnější miminko.
Petit Bateau ( bodíčko ) , MimiConcept ( hnízdečko ), Stokke, Suavinex, Lodger ( čepička / botičky ), Kare Design ( rámečky a svícny )
Brzy vám napíšu další článek o tom, co jsem se v šestinedělí naučila, poznala, co za vychytávky jsem objevila, co nutně musí každá máma mít a co mě tento čas dále naučil….Těšíte se?
A jak vy? Co váš porod a příchod domů? Jak jste se srovnávaly s rolí rodiče a maminky? Nejen mě vaše příběhy zajímají, tak se s námi o to podělte.
PS.: Už se pomalu dostávám do pohody a moje aktivita začne stoupat. Tak se můžete těšit. KISS Vaše Baruš
I WANT TO INSPIRE YOU BECAUSE YOU ARE INSPIRING ME
WITH LOVE
