Tento quotes na tričku mě doslova nadchl…“ The question isn’t who is going to let me, it’s who is going to stop me“ :-)
Top jsem objevila a zakoupila v mém oblíbeném obchodně Brandy Meliville v Santa Monice v LA. Tato prodejna obchod je nevšední tím, že – tady prodávají všechno ONE SIZE, takže nemusíte dumat nad velikostmi – jestli S či M. Tady je za vás rozhodnuto.
Ale ještě se pozastavím na chvíli u onoho citu. “Otázkou není, kdo mě nechá jít, ale kdo mě zastaví”…
..jojojojojojojo ? A kdo? :-)
V životě potkáte jen pár lidí, které dokážete bez problémů poslechnout, dát tak říkajíc “na ně”… přirozeně vás zastaví… Častěji totiž musíme přibrzdit a dělat kompromisy. Vzájemné souznění musí být přirozené a chtěné z obou stran.
Můžu to pozorovat na sobě. Jsem opravdu velký živel, život si ráda užívám a nikdy asi nepřestanu. Avšak pár takových lidí, kvůli kterým jsem ochotná “ZASTAVIT”, existuje. Můj manžel, moje rodina a pár opravdových přátel!!!
Dá se hovořit o respektu k některým lidem…O tom přirozeném respektu, který si člověk ničím nevynutí a ani vás k němu nikdo nedonutí. O tom, který vyvěrá na povrch z toho, jaký je kdo člověk.
Někdo je přesvědčen, že k němu musíte mít respekt jen proto, že je starší. Mnohdy se ale nechová tak, aby na respekt od vás měl právo, těžko jej může vyžadovat. Pak respekt nahrazujeme třeba slušností, což není to samé. Leckterá “celebrita“ touží po respektu a vlastně si ho ani ničím třeba nezasloužila, pouze se párkrát “levně” zviditelnila. Jen za to – jako osobnost – respekt nikdy získat nemůže.
Podle mne je nesmysl myslet si, že mě musí každý respektovat. Jen proto, že já si myslím, že by měl….????
Vzájemně na sebe přece nějak působíme a pocit respektu musí být přirozený a musí vycházet z vás. A buď tam je, nebo není. Teď se bavím o upřímném respektu, ne o povrchním chování, které často kolem sebe vídám a které je přes veškerou sladkost tak mrazivě falešné, že jde z toho až hrůza.
Hlavně vy musíte vždy vědět, proč určitého člověka jste ochotni respektovat a musíte k tomu mít svoje důvody.
Od malička jsem byla taková a vždy jsem si sedla s lidmi, jež byli přirozené osobnosti, na nic si nehráli, nesnažili si od ostatních nic vynucovat, nikam nikoho netlačili.
Je také ale pravda, že mám docela problém, abych si z někoho doslova “sedla na zadek.”..Ale když se nad tím zamyslím, stačí mi vlastně málo. Bývají to lidé vyrovnaní, pokorní, opravdoví, upřímní, láskyplní, na nic si nehrající, kteří si dokážou přiznat svoje nedostatky a omyly, lidé přející… :-). Tak takové lidi pak s radostí respektuji a cítím se v jejich společnosti moc dobře. A doufám, že je to oboustranné…
Jak se na to díváte vy? Je respekt totéž co slušnost? Vidíte v tom rozdíl?? Dejte vědět…
Photo by Lubomír Buchta
Top: Brandy Melville
Shorts: ZARA
Shoes: All Saints / Alternative
Hat: H&M / Alternative
Sunglasses: Dior
Handbag: Chanel
PS.: Mějte se fantasticky :-). KISS Vaše Baruš
I WANT OT INSPIRE YOU BECAUSE YOU ARE INSPIRING ME
WITH LOVE
