A je tu bilancování….Jaký byl ten rok 2016????? Ty jooooooooo…!!.Kdybych to měla vyjádřit jen jedním slovem, tak mě napadá jednoznačně – nejzlomovější…..
V roce 2016 se stalo tolik převratných událostí….Ale jedna všechno převálcovala. Tušíte správně, byl to den 27.2. 2016 , kdy se narodil náš syn. Když si vzpomenu na tu dlouhou cestu k jeho zrození, znovu si uvědomuji, jaký se stal zázrak. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, skákala jsem radostí a byla plná pocitů, které prostě nelze popsat….Byly to návaly štěstí, očekávání, obavy, strachu a neskutečného těšení na to, co z nás dvou milujících se lidí vznikne. Když se teď na Kubíčka podívám, a to mu brzy (27.12) bude 10 měsíců, stále tomu nemůžu uvěřit. Všechna ta bolest v ten osudný den :-) je jen mrňavá daň za to následné, překrásné, co mi/nám život přinesl. Kubíček je prostě pro nás naprosto dokonalé miminko ve všech ohledech. Strašně ho milujeme a on nás dělá stále víc a víc šťastnějšími. Pro mne tedy byl velmi zásadním okamžikem v tomto roce okamžik porodu a následující hodiny, kdy jsem si začala uvědomovat, že jsem skutečně máma…..
Zažila jsem v tomto roce mnoho chvil, na které nezapomenu, které mi svým způsobem změnily život. Převážně se vše ale točí právě okolo syna….
Když Kubíčkovi bylo 5 nebo 6 měsíců ( teď přesně nevím ), začala jsem pociťovat impuls, že chci začít i „žít“mimo domácnost….Myslím tím chodit cvičit, vidět se s kamarádkami, jít ven, cestovat…nic zásadního, ale postrádala jsem aktivity, které jsem běžně dělávala před tím….a začala jsem po nich toužit…Zprvu jsem si nedokázala představit jít ani na večeři ( teda dokázala, ale byla jsem z toho úplně hotová…představa, že by měl Kubu někdo jiný třeba jen nakrmit, byla nepřijatelná ). Ale postupně jsem zjistila, že s miminkem lze dělat skoro vše a že se mnohé dá krásně skloubit, což mi dodalo odvahu a sílu….Teď si budu asi trochu protiřečit, ale tak to cítím…Role maminky je na jednu stranu svým způsobem jednoduchá. Pokud děláte všechno tak nějak přirozeně, tak je to dobře a nejlepší, ale jsou i jisté věci, které se třeba musíte učit a naučit. Ale na druhou stranu se musíme hodně přizpůsobovat. Vlastně se přizpůsobujete z 99,9% času a vše musí být kvůli Kubíčkovi naplánováno a vymyšleno tak, aby byl vždy a za všech okolností spokojený. Zároveň chcete být spokojení i vy….Takže ta rodičovská role je mnohdy i dost těžká….Děláte mnohá rozhodnutí za vašeho broučka a vlastně mu ovlivňujete život. Není to jednoduché, ale vždy lze najít rozumný kompromis. Aby nikdo nestrádal a všichni byli spokojení. O tom to celé je….
Během pobytu na dovolené jsem přestala kojit a začala nám další životní etapa…Viděla jsem, že Kubíček už není úplně miminko, ale batole a že já jsem v roli maminky zabydlená už nějakou dobu a tak přišlo rozhodnutí…Kubíček neměl s odstavením vůbec žádný problém…Naopak mi přišlo, že jsme to tak nějak oba vycítili a shodli se, že toho bylo až-až, tak akorát….
V Americe jsme si opravdu moc užívali jako rodina a já si užila i dámskou jízdu na Miami. Po tak dlouhé době to byl fakt odvaz ( kdo viděl INSTASTORIES, ví, o čem mluvím :-)))))
Vypadá to, že teď zažíváme s malým jedno z nejtěžších období. Kubíček začíná všechno vnímat, chce všechno dělat, skoro chodí, všude vleze, do všeho se hrne po hlavě, ze všeho je “vykulenej”….Musíme se mu věnovat minimálně na 1000%.:-D Ale zároveň je to tak krásné období – vidět, jak na všechno se zájmem kouká a zjišťuje, co mu svět nabízí…Je to prostě nádhera…Roste ale nějak moc rychle – bohužel :-(
Je to někdy doopravdy pěkně náročné….To jen abyste si nemysleli, že jsem jen pozitivní a vše je tu jen růžové…Ale už mě znáte delší dobu a já ze zásady moc o těch negativních věcech nemluvím….Ale ujišťuji vás, že jsou i dny, kdy jsem na mrtvici, nestíhám vůbec nic, potřebuji si nutně odpočinout a i vypadnout z domu….Myslím, že tyto chvíle zažíváme všechny mamky podobně….Navíc – pokud nejste jen na mateřské a máte k tomu i práci a další aktivity, je to někdy pěkně na hlavu. Nejsem typ, co se snadno vzdává. Natož toho, co jsem vždycky provozovala a měla ráda. Hlavně jde o sportovní aktivity….. Ale ten čas mi někdy prostě nevychází, nebo jsem už moc unavená…..Ale snažím se poctivě najít si někde tu skulinku, abych vše zvládla a zároveň vyhověla i sobě.
Je to teď jeden velký kolotoč a život plyne nějak rychleji, doslova se řítí …Obzvlášť si to uvědomuji, když se po čase zastavím…Najednou vidím, jak je Kubíček už velký a co se za dobu jeho života všechno odehrálo. ¨
Vy máte celkem :-) přehled o mém životě a tušíte, co dělám, jak to dělám a proč to dělám….
A tak se upřímně ptám, jak na vás můj blog v roce 2016 působil….V čem máte pocit, že se změnil, co byste mu vytkli ….a další vaše postřehy jsou vítané…
COAT: CYCLE JEANS
JEANS: WRANGLER JEANS
SHOES: Paolin Boutique
STROLLER: STOKKE Trailz + Winter Kit
PS.: Tímto bych vám chtěla popřát do nového roku to, co si přeji do každého nového dne….a je úplně jedno, jestli je to právě zrovna 1.1.2017…. Jako každý den…. přeji si být šťastná, mít zdravou rodinu, pravé přátele, lásku kolem sebe a splnění svých snů…….A totéž přeji i všem čtenářům. Každý den prožijete, jakoby to byl pro vás ten poslední….A hlavně – své sny si nenechte proklouznout mezi prsty!!! KISS Vaše Baruš
I WANT TO INSPIRE YOU BECAUSE YOU ARE INSPIRING ME
WITH LOVE
