Ahoj, možná jste si na Instagramu ( sledujte denní dení :- ) ) nebo na Facebooku všimli, že jsem nebyla poslední tři dny aktivní a žádné fotky z Floridy jste nenašli….Pak vás mohla napadnout otázka – CO SE DĚJE? Kde jsou fotky ze slunné Floridy a proč s vámi nesdílím onu energii, kterou čerpám na plážích, skrze soc. sítě?
Vysvětlím vám to….Potkala mě opravdu nešťastná věc ( NÁHODA nebo OSUD ?), která mne psychicky tak vyčerpala, že jsem teprve dnes schopná něco málo stvořit a popsat, co se stalo.
Vzpomenete si, jak jsem minulý trip do USA ztratila pas v letadle ? Jak se mi ale naštěstí v letadle do Toronta našel a byl mi vrácen zpět na Floridu? Já pak mohla bez problémů odletět na Barbados i zpět a nakonec domů, za vámi do ČR. Vše bylo v pořádku. Takže jsem nepředpokládala, že je můj pas nefunkční…Když jsem s ním dvakrát letěla a nikdo nic nenamítal…
Proto mě opravdu zaskočilo, když mě ( po bezproblémovém letu Praha – Mnichov ) v Mnichově nechali projít přes tři kontroly a těsně před nástupem na palubu mi oznámili, že do USA letět nemůžu, protože je můj pas nefunkční pro území Spojených států. Koukala jsem jako puk :-( . Vzápětí požádali manžela, ať se okamžitě rozhodne, zda poletí sám či také ne. Když mě viděl, tu hromádku neštěstí, která pod sebou měla hotové slzavé údolí, nemohl mě tam nechat a snažil se vše nějak vyřešit.
A tak jsme začali v tom neskutečném stresu jednat. Já musela zpět do ČR a manžel odcestoval dalším letem (ovšem až druhý den) do USA, kde na mě počká, než si to v Čechách vyřeším. Když jsem se v neděli proletěla do Mnichova a zpět, hned jsem vzala auto a šup do Brna – řešit cestovní pas. Existují dvě varianty – zařídit “rychlo – pas” a jet na ambasádu pro vízum (s pohovorem), nebo počkat na biometrický pas a jet na Estu. Bohužel, biometrický trvá až 30 dní, takže tato varianta byla pro mě MIMO. Musím odjet co nejdříve!!!! Po čtyřech hodinách na pasovce a přemlouvání, že potřebuji rychlo – pas okamžitě, jsem ho měla hotový za půl hodiny :-). Stačil mě tam navštívit můj kamarád fotograf Lubomír, který mě ještě stihl nafotit na blog. Říkala jsem mu, že nejsem zrovna ve stavu na focení. Brečela jsem asi šest hodin v kuse a moc jsem toho nenaspala. Naštěstí brýle to zamaskovaly :-).
Poté jsem si hned sedla do kavárny, kde jsem vyplňovala 90 stránek dotazníku a ještě přihlášky k pohovoru na ambasádu. Po odeslání jsem si měla sjednat termín návštěvy. Když mi došlo, že první termín kdy přijdu na řadu, je 11.5, málem jsem se zhroutila. Okamžitě jsem napsala email s urgentní žádostí o co nejdřívější termín. Snad na všechny kontaktní emaily co jsem kde našla :-). Vydala jsem se směr České Budějovice a cestou mi dorazil email – vyšli bychom vám vstříc, ale nevidíme vaší žádost. Takže jsem sjela na benzínku a ještě jednou vše zkontrolovala. Zapomněla jsem potvrdit poslední krok!!!!. Je tam totiž asi 10 potvrzení ( NA TO POZOR ). Bylo za 5 min 16:00 a paní mi píše, že to nejspíš nestihnu, tak až ve středu. Já, že néééééé, potřebuji zítra. Naštěstí se jí to tam objevilo, takže jsem měla termín na úterý 9:00.
Večer jsem strávila s rodinou kamarádky, abych se trochu uklidnila. Ráno v šest jsem opět vyrazila, tentokrát směr Praha. Tady mi po pohovoru oznámili, ať se dostavím ve tři, ale že je to 50 na 50, jestli vízum bude. Tak jsem čekala a doufala.
A dočkala jsem se….VÍZUM mám v pase !!!. Bylo mi řečeno, že šlo o rekord v rychlosti celého procesu – vystavení pasu – schůzka s pohovorem – vízum :-). Byla jsem NEJVÍÍÍC šťastná….
A závěr…???
Když někdy uslyšíte, že něco nejde, tak já vám říkám, že to většinou jde…Bylo mi řečeno, že rychlo – pas mi vydají nejdříve za dva dny a na ambasádu se dostanu až 11.5 – pro mě absolutně nemyslitelné a nepřijatelné. Nakonec jsem celou akci zvládla za dva dny. Pas mi vystavili za půl hodiny a pohovor na ambasádě mě hned schválili po vyplnění žádosti ( musela jsem ještě vyplnit urgentní žádost ).
Samozřejmě, že mě to stálo nespočet telefonátu, emailů a několik litrů slz, ale šlo to!!!! Prostě se nikdy nenechejte odbýt :-). Když vám o něco hodně jde, nevzdávejte to!
“Všechno jde, když se chce.” Člověk pro to ale musí být ochoten udělat maximum, nečekat, že to někdo vyřeší .
Představa, že bych do Ameriky neodletěla, nebyla s manželem, že bych neviděla slunce a pláže Floridského pobřeží, byla pro mne zničující ( jakoby mě bodalo do srdce 1000 jehliček), ale zároveň i hnacím motorem. Jsem hrozně sťastná, že jsem tu a všechno to dopadlo dobře. Ani si nedokážete představit, jak MOOOOC!!!
Jedinou fotku z tripu na Floridu ( prozatím ) mám z letiště, kdy jsem skákala radostí, jak už se těším do USA. To jsem ještě netušila, co přijde…
Ty hashtagy :-)) ???
Bohužel, jsem dostala pěknou ťavku a moje představa sluníčka a pohodičky se rázem stala katastrofickým scénářem. Ale s dobrým koncem :-). Opravdu tuhle zkušenost nikou nepřeji. Pocit bezmoci, stresu, zoufalství, psychického vyčerpání a spousty vydané energie…
Photo by Lubomír Buchta
Top: Urban Outfitters
Jeans: Replay ( new collection ) / Alternative
Handbag: LOVELILI
Shoes: Converse
Sunglasses: Dior ( new collection )
Bracelets & rings: Be Angel
PS.: POKUD NĚKDY ZTRATÍTE SVŮJ PAS, IHNED SI NECHTE UDĚLAT NOVÝ!!!! A JEŠTĚ JEDNA RADA – RADĚJI HNED DVA ( ať máte zálohu ) !!!! Tak a teď jsi jdu dát panáka na pláž, musím se ujistit, že to není sen, že jsem po tak náročném a usilovném cestování skutečně TADY. :-). A konečně vás můžu bombardovat fotkami. Tak sledujte Facebook a Instagram, kam hodlám přispívat denně. KISS Vaše Baru
I WANT TO INSPIRE YOU BECAUSE YOU ARE INSPIRING ME
WITH LOVE